Mandatory and Default Regulation in Company Law in the Czech Republic

Authors

DOI:

https://doi.org/10.46282/blr.2020.4.1.161

Keywords:

mandatory rule, default rule, company law, joint representation of the managing director and the proctor officer [prokurista]

Abstract

The distinction between mandatory and default rules is very important. If default rules are considered mandatory, this leads to a restriction of freedom. Conversely, if mandatory rules are considered default, this leads to a violation of the law and undesirable interference in the sphere of persons who should be protected by law. The article focuses on the development of the nature of company law in the Czech Republic and show the current state of discussion and case law in this area. The author concludes that the scope for private autonomy has increased considerably with the recodification of private law. This is caused not only by a more liberal regulation of companies contrary to pre-recodification, but also by the intense discussion that the new regulation has provoked. Thanks to the new legislation, the institutes of company law can be rethought. This then allows the start of a teleological interpretation of rules in searching their natures.

References

Bachmann, G., Eidenmüller, H., Engert, A., Fleischer, H., & Schön, W. (2013). Regulating the Closed Corporation. Berlin, Boston: DE GRUYTER. Retrieved from https://doi.org/10.1515/9783110295276

Čech, P. (2019). Joint Representation by a Member of the Governing Body and a Corporate Agent. In Artificial Legal Entities: Essays on Legal Agency and Liability (1st ed., pp. 83–90). Praha: Wolters Kluwer.

Čech, P., & Šuk, P. (2016). Právo obchodních společností v praxi a pro praxi (nejen soudní) (1st ed.). Praha: Bova Polygon.

Davies, P. L. (2002). Introduction to Company Law. Oxford: Oxford University Press.

Eichlerová, K. (2015). Společné jednání jednatele a prokuristy? Rekodifikace & Praxe, (4), 22–25.

Eichlerová, K. (2016). Může být jednatel ustanoven do funkce jinak než valnou hromadou? In J. Bejček, J. Šilhán, & J. Valdhans (Eds.), Dny práva 2015. Část I. – Zákonná regulace v. smluvní úprava? (pp. 41–50). Brno: Acta Universitatis Brunensis. Retrieved from https://www.law.muni.cz/dokumenty/34590.

Eliáš, K. (2015). K pojetí dispozitivního práva v občanském zákoníku. In V. Zoufalý (Ed.), Karlovarské právnické dny 2015 (pp. 55–84). Praha: Leges.

Havel, B. (2010). Obchodní korporace ve světle proměn - Variace na neuzavřené téma správy obchodních korporací. Praha: Auditorium.

Havel, B. (2013). O kogentnosti, vypořádání újmy a ručení vlivné osoby ve světle nového soukromého práva. Obchodněprávní Revue, 5(1), 13–16.

Havel, B. (2014). Úvahy ke statusovým limitům smluvní podstaty korporace. Právny Obzor, (4), 377–382.

Havel, B. (2019). Statusové otázky při správě obchodních korporací. In K. Eichlerová (Ed.), Rekodifikace obchodního práva – pět let poté. Sv. I. Pocta Stanislavě Černé (pp. 3–13). Praha: Wolters Kluwer.

Hopt, K. J. (2016). Directors’ Duties and Shareholders’ Rights in the European Union: Mandatory and/or Default Rules? (ECGI Working Paper Series in Law No. 312/2016). Retrieved from https://ecgi.global/sites/default/files/working_papers/documents/SSRN-id2749237.pdf

Hurychová, K. (2014). Prokura v novém občanském zákoníku. Bulletin Advokacie, (9), 35–42.

Hurychová, K. (2016). Schvalování odměn členům řídících orgánů akciových společností. Obchodněprávní Revue, 8(11–12), 305–314.

Josková, L. (2013). Je podle NOZ možná kombinace jednání jednatele (člena představenstva) a prokuristy? Rekodifikace & Praxe, (4), 7–10.

Kraakman, R., Armour, J., Davies, P., Enriques, L., Hansmann, H., Hertig, G., … Rock, E. (2017). The Anatomy of Corporate Law. Oxford: Oxford University Press.

Kühn, Z. (2005). Aplikace práva soudcem v éře středoevropského komunismu a transformace: analýza příčin postkomunistické právní krize. Praha: C.H. Beck.

Lavický, P. (2014). § 1. In Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1-654). Komentář (1st ed., pp. 1–38). Praha: C.H. Beck.

Melzer, F. (2013). Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. Právní Rozhledy, (7), 253–260.

Melzer, F., & Tégl, P. (2013). § 1. In Občanský zákoník ‑ velký komentář, Svazek I, § 1–117 (pp. 17–25). Praha: Leges.

Pelikán, R. (2012). Kogentní a dispozitivní ustanovení v novém zákonu o obchodních korporacích. Obchodněprávní Revue, 4(9), 246–250.

Pelikán, R., & Pelikánová, I. (2009). Návrat právního nihilismu? Právní Rozhledy, (6), 219–222.

Pelikán, R., & Pelikánová, I. (2014). § 1. In Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654, obecná část) (1st ed., pp. 9–16). Praha: Wolters Kluwer.

Pelikánová, I., & Pelikán, R. (2015). Obchodní korporace a smlouva. In Právo obchodních korporací (1st ed., pp. 30–32). Praha: Wolters Kluwer.

Pihera, V., & Dědič, J. (2010). K teoretické koncepci kapitálových obchodních společností. In B. Havel & V. Pihera (Eds.), Soukromé právo na cestě. Eseje a jiné texty k jubileu Karla Eliáše (pp. 72–89). Praha: Aleš Čeněk s.r.o.

Pokorná, J. (2020). § 452. In Občanský zákoník. Komentář. Svazek I (§ 1 až 654, obecná část) (2st ed., pp. 1012–1013). Praha: Wolters Kluwer.

Pokorná, J. (2016). Určuje působnost valné hormady postavení kaptiálové společnosti? Úvaha o společnosti s ručením omezeným. In J. Suchoža, J. Husár, & R. Hučková (Eds.), Právo, obchod, ekonomika VI. (pp. 421–433). Košice: Univerzita Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach.

Richter, T. (2008). O logice a limitech korporačního práva: teoretické základy. Právní Rozhledy, (23), 845–855.

Ronovská, K., & Havel, B. (2016). Kogentnost úpravy právnických osob a její omezení autonómií vůle, nebo vice versa? Obchodněprávní Revue, 8(2), 33–39.

Šimíček, V. (2012). Komentář k čl. 20 Listiny. In Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer.

Šuk, P. (2019). Kogentnost a dispozitivita korporátního práva – hledání hranic. In V. Zoufalý (Ed.), Karlovarské právnické dny 2019 (XXVII., pp. 512–531). Praha: Leges.

Wagnerová, E. (2012). Úvod. In Listina základních práv a svobod. Komentář. Praha: Wolters Kluwer.

Czechia, Act No. 141/1950 Coll. Civil Code of 25 October 1950.

Czechia, Act No. 40/1964 Coll. Civil Code of 26 October 1964.

Czechia, Act No. 513/1991 Coll. Commercial Code of 5 October 1991.

Czechia, Resolution no. 2/1993 Coll. on Proclamation of the Charter of the Fundamental Rights and Freedoms of 16 December 1992.

Czechia, Act No. 89/2012 Coll. Civil Code of 3 February 2012.

Czechia, Act No. 90/2012 Coll. on Business Corporations and Cooperatives (Business Corporations Act) of 25 January 2012.

Czechia, Act No. 33/2020 Coll. amending the Act No. 90/2012 Coll. on Business Corporations and Cooperatives (Business Corporations Act) as amended by the Act No. 458/2016 Coll. and other related acts of 21 January 2020.

Czechia, Explanatory report to the Act No. 89/2012 Coll. Civil Code, House Press no. 362, Chamber of Deputies of the Parliament of the Czech Republic, 6th parliamentary term 2010−2013, pp. 582−583.

Czechia, Constitutional Court of the Czech Republic, Pl. ÚS 74/04 (13 December 2006).

Czechia, Supreme Court of the Czech Republic, Cpjn 204/2015 (13 January 2016).

Czechia, Supreme Court of the Czech Republic, 29 Cdo 5719/2016 (19 September 2017).

Czechia, Supreme Court of the Czech Republic, 29 Cdo 387/2016 (31 October 2017).

Czechia, Supreme Court of the Czech Republic, 27 Cdo 3885/2017 (27 March 2019).

Czechia, Supreme Court of the Czech Republic, 26 Cdo 1657/2018 (16 October 2019).

Czech Republic, High Court in Prague, 14 Cmo 184/2014 (4 August 2015).

Slovakia, Supreme Court of the Slovak Republic, 33 Odo 1117/2003 (17 March 2005).

Slovakia, Supreme Court of the Slovak Republic, 29 Cdo 3399/2010 (25 May 2012).

Downloads

Published

31-08-2020

How to Cite

Eichlerová, K. (2020). Mandatory and Default Regulation in Company Law in the Czech Republic. Bratislava Law Review, 4(1), 47–60. https://doi.org/10.46282/blr.2020.4.1.161

Issue

Section

Special Section - Mandatory and Default Regulation in Company Law

Categories